Pěstování kaktusů není, při dodržení několika podmínek, žádná velká věda a zvládne ho každý alespoň trochu trpělivý člověk.
Přáním každého kaktusáře je poskytnout svým rostlinám co nejlepší podmínky. Kaktusy jsou rostliny, u kterých se střídá období růstu s obdobím vegetačního klidu.
Od jara do podzimu potřebují kaktusy světlo a teplo. Toho lze nejsnáze dosáhnout ve skleníku. Ne každý má možnost umístit své kaktusy do skleníku. Pro pár rostlin se to ani nevyplatí. Kdo má zahradu, může umístit sbírku do různých pařenišť, či pod jinak zhotovené přístřešky. Ostatní z nás mohou umístit své rostliny např. na balkóny, lodžie nebo okenní parapety směřované alespoň částečně k jihu. Zajímavou konstrukci okenního skleníčku popisuje p. Pavlín ve své knize Kaktusy, děti slunce. Na příklad balkónového skleníčku se můžete podívat zde.
Pokud kaktusům poskytnete málo světla, začnou se na temeni deformovat do špičky (etiolace - viz. obrázek vpravo). Toto vytáhlé temeno je také nápadně světlejší než zbytek rostliny. Trnů je méně, jsou drobné a nevybarvené. Je to nevratná deformace růstu, kaktus to oslabuje a je náchylnější k nemocem. (Viz. obrázek vpravo.) Pokud rostlinám poskytnete dobré podmínky, odmění se vám krásným, pravidelným růstem, velkým vytrněním a nádhernými květy.
Na zimu musíme sbírku chránit hlavně před mrazem a vlhkem. Minimální teplota se liší pro jednotlivé rody. Např. teplomilné melocactusy nesnesou dlouhodobější pokles teplot pod 18 °C. (Dají se proto zimovat i v bytech.) U většiny kaktusů však platí, že je nejlepší je zimovat v rozmezí teplot 5 - 10 °C. Pokud je substrát suchý, nevadí ani krátký pokles k nule.
Kdo má možnost, zimuje kaktusy ve vytápěném skleníku nebo v suchém sklepě. Ostatní musí najít alespoň nejchladnější, nevytápěnou místnost či chodbu. Během zimování kaktusy zastavují růst a nepotřebují světlo. Pokud ale zimujeme v teplotách vyšších, než daný kaktus vyžaduje, začne se kaktus vytahovat (stejně jako při nevhodném umístění během růstu). Během zimování kaktusy rozhodně nezaléváme! Kaktusy vydrží bez vody i více než rok.
Zimování v chladu je předpokladem pro bohaté kvetení v příští sezóně.

Jak již bylo zmíněno výše, v zimě kaktusy zásadně nezaléváme.
Na jaře, až noční teploty dovolí, přemístíme kaktusy na jejich letní stanoviště. Zastíníme je, ať nám je jarní sluníčko nespálí. Kaktusy si musí postupně a opatrně přivykat na sluníčko. Ideální je rozptýlené světlo. Spálený kaktus zůstává dlouhá léta nevzhledný. Kaktusy necháme, ať se probudí. Můžeme jim pomoci teplem a rosením. To, že jsou probuzené, poznáme podle toho, že začnou růst - v temeni se objevuje nové, mírně světlejší pletivo. Některé nasazují poupata. Teprve tehdy můžeme kaktusy zalít.
K zálivce nejlépe poslouží dešťová voda nebo alespoň několik dnů odstátá voda z vodovodu. Teplota vody k zálivce by měla být mírně teplá, určitě ne ledově studená. Na jaře a na podzim se doporučuje zalévat ráno, v létě večer. Teplota vody by neměla být nižší, než teplota vzduchu.
Každou další zálivku je možné provést teprve až substrát dokonale proschne. Velké květináče a misky vysychají mnohem pomaleji než malé. Staré pravidlo říká, že kaktusy je lepší dvakrát nezalít, než jednou zalít zbytečně.
Pokud si nejsme jisti, raději nezaléváme!
Během letních veder mohou kaktusy upadnout do letní stagnace. Projeví se to zatažením těla, kaktus upadne do stavu podobného během zimování. Tyto rostliny během stagnace nezaléváme, kořeny nejsou schopny přijímat vodu a mohly by uhnít. Rostlinám prospěje časté větrání v horkých dnech.
Poslední podzimní zálivku musíme načasovat tak, aby substrát stihl dokonale proschnout před přemístěním rostlin na zimní stanoviště. Opět platí, že pokud si nejsme jisti, raději už nezaléváme.

Kaktusy přesazujeme pokud je jim už květináč malý, chceme rozesadit rostliny pěstované v jedné misce nebo pokud je substrát vyčerpaný. Přesazujeme nejlépe na jaře.
Rostlinu nejprve vyjmeme z květináče a kořeny zbavíme co nejvíce staré zeminy. Zároveň kontrolujeme, zda kořeny nejsou napadeny nějakým škůdcem. Je vhodné kořenový bal umýt ve vodě s kapičkou saponátu. Po oschnutí (druhý den) zkrátíme zbytečně dlouhé kořeny. Rostliny necháme alespoň tři dny odpočinout (v případě většího poranění déle), aby se jim zahojily rány a poté je zasadíme do nového. Po přesazení necháme kaktus minimálně další cca tři dny odpočinout a pak teprve můžeme zalévat (pokud jsou vhodné podmínky - viz kapitola zálivka). Opět máme na zřeteli, že kaktusy jsou suchomilné rostliny a voda může ublížit. Pokud si nejsme jistí, zálivku odložíme.
Při výběru květináče se řídíme charakterem kořenové soustavy a velikostí těla kaktusu. Nový květináč by měl být o málo větší než průměr těla kaktusu. Nejvhodnější jsou plastové květináče.

Sázíme do suchého substrátu. Jeho přesné složení je u každého pěstitele jiné, některé rody mají odlišné požadavky např. na jeho kyselost apod. Základem je jeho dobrá propustnost a vzdušnost. Pro většinu kaktusů vyhoví následující složení substrátu:

• hrubší říční křemičitý písek, antuka nebo perlit (1 až 2 díly)
• zemina (1 díl)
• rašelina (1 díl)

Pro menší kaktusy volíme písek se zrnitostí do cca 5 mm, pro větší můžeme použít i hrubší. Antuku, písek a perlit můžeme kombinovat podle toho, čeho máme dostatek. Stačí používat jen jednu složku, například říční písek. Zeminu můžeme získat třeba posbíráním krtinců nebo přímo ze zahrady. V zahradnických potřebách lze koupit směsy rašeliny se zeminou (směs pro pokojové rostliny) a doplnit jen o říční písek. (Lze také zakoupit už hotový substrát pro kaktusy.)

Kaktusy množíme pohlavně či nepohlavně. První způsob představuje výsev semínek. Druhý pak množení prostřednictvím zakořeněných odnoží nebo řízků (seříznutých částí).

Pěstování kaktusů ze semen je nejlepší cesta, jak získat větší počet rostlin. Semínka můžeme získat nejlépe nákupem od osvědčených pěstitelů. Budeme tak mít zaručenou botanickou čistotu. Lze zakoupit semena získaná sběrem na přírodních lokalitách. Sbírat můžeme i semínka z vlastních rostlin. K tomu většinou potřebujeme minimálně dva květuschopné jedince stejného druhu (nesmí se jednat o kaktusy namnožené vegetativně z jedné rostliny). Některé kaktusy jsou samosprašné, to znamená, že semena vytvoří i jediná rostlina.

Nejvhodnější čas na výsev je únor až březen. Semenáčky musí do zimy dostatečně vyrůst. Semena očistíme od zbytků plodů a protřepeme je v malé nádobce s fungicidním přípravkem. Semenáčky jsou po vyklíčení velice citlivé na infekce, prevence je proto nezbytná. Sterilizujeme semena, výsevní nádobu i substrát. Nádobu volíme podle množství vysévaných semen. Lze použít různé krabičky s průhledným víčkem např. od nanukáčů, zavařovací sklenice nebo třeba i malé květináčky. Substrát doporučuji chudší a jemnější než pro dospělé rostliny. Opět platí, že každý kaktusář má svůj osvědčený recept. Mě se osvědčil následující - 2 díly jemného křemičitého písku, 1 díl substrátu pro pokojové rostliny. Vysévat lze i do čistého písku nebo perlitu. Výsev pak ale musíme hnojit. Namíchaný substrát zvlhčíme (ani málo ani moc), dáme do mikrotenového sáčku a povaříme zhruba 20 minut v hrnci s vroucí vodou. Sterilizovat můžeme i v mikrovlnné troubě na poloviční výkon a na vlastní nebezpečí. V tomto případě sáček nezavazujeme. Substrát necháme vychladnout a naplníme výsevní nádoby. Semena vyséváme na povrch a nezasypáváme. Nádobu uzavřeme víčkem nebo zabalíme do čistého mikrotenového sáčku. Nádoby umístíme na světlo, ale raději ne na přímé slunce. Uzavřený prostor se může velice rychle přehřát. V přírodě klíčí semena kaktusů mezi kameny nebo v jiném stínu. Vhodné teploty jsou 20 °C v noci a 25 - 35 °C přes den. Většina druhů klíčí už po několika dnech. Nádoby odkryjeme teprve až jsou semenáčky dostatečně velké (zhruba po půl roce). Zaléváme často, ale nenecháme výsev plavat. Povrch můžeme nechat i oschnout. Přesazujeme až v příštím roce. Nebo i později, až se semenáčky příliš tísní.
Pokud nám výsev přes veškerou přípravu napadne plíseň, musíme postiženou nádobu otevřít a ošetřit fungicidním přípravkem.

U těch druhů kaktusů, které vytvářejí četné odnože, jde o nejjednodušší způsob množení. Stačí oddělit odnož, nechat zakořenit a poté zasadit. Pokud nejde odnož lehce odtrhnout, pomůžeme si čistým nožem. Některé odnože už mohou mít nové kořeny "připraveny". V takovém případě necháme oddělenou odnož alespoň týden odpočinout, aby se zahojila ranka a poté zasadíme. Zakořenit necháváme kaktusy zásadně v suchu a mimo přímé slunce. Oddělenou odnož je možné postavit např. do prázdného květináče. Zakořenění může trvat týden nebo i několik měsíců. Nové kořínky jsou lesklé, svěží a dlouhé pár milimetrů (viz obrázek vpravo).

Vegetativně množit (řízkováním) můžeme i kaktusy, které nevytváří odnože. Seřízneme dostatečně velkou vrcholovou část těla kaktusu, kterou necháme v suchu zakořenit, opět nejlépe postavením na prázdný květináč. Nové kořínky na řízku jsou lesklé, svěží a dlouhé pár milimetrů (viz obrázek vpravo). Zbylá část kaktusu zpravidla obrazí - vytvoří se jedna nebo více odnoží. Tyto odnože můžeme, až dostatečně zesílí, odříznout a zakořenit. Často se tato metoda používá u sloupovitých kaktusů, které poslouží jako podnož při roubování. Nebo můžeme stejným způsobem "zmladit" starý, protáhlý kaktus.

Řezné rány můžeme ošetřit stimulátorem růstu kořenů.

Doporučuji článek na stránkách klubu kaktusářů Čelákovice.